Prevence zneužívání dětí

Prevence sexuálního zneužívání dětí je velmi složitá věc, která zahrnuje mnoho aspektů. Opět tento problém můžeme rozdělit na několik částí.



Sexuální výchova. V této oblasti vidím velké nedostatky a to nejen v oblasti výchovy sexuální, ale i celkové. Od jisté doby je sice sexuální výchova zařazena do osnov škol, ale většinou bývá nedostatečná. Sexuální výchova leží tedy na bedrech rodičů. Je to také z důvodu, že kantoři ve školách se často stydí před dětmi mluvit o sexu a většina témat nikdy nezazní. Dítě by už od útlého věku mělo vědět o sexu a sexualitě aspoň základy. Už předškolní děti často přijdou s otázkou, jak přišli na svět. Pohádky typu, přinesl tě čáp, jsou podle mého názoru velmi nešťastným způsobem, jak se hovoru na toto téma vyhnout. Když se na sexuální výchovu podíváme z hlediska prevence zneužívání dětí, mělo by dítě od útlého věku vědět, že se jej nesmí nikdo, včetně rodičů dotýkat na intimních místech a způsobem, který je mu nepříjemný. Samozřejmě, že výjimku tvoří například vyšetření u lékaře. Nejde zde jen o výchovu sexuální ale o výchovu celkovou. Dítě by mělo umět odmítnout, pokud po něm někdo chce něco podezřelého a neznámého. Mělo by být vedeno tak aby mělo zdravé sebevědomí. Také by mělo vědět, jak se při různých situacích chovat. Většinou když se mluví o sexuální výchově, každý si představí, že se dítě naučí, jak život vzniká, naučí se cosi o antikoncepci a prevenci před sexuálně přenosnými nemocemi. Většinou pokud už se v sexuální výchově mluví o sexuální orientaci, naučí se děti, že může být člověk heterosexuál, homosexuál, popřípadě bisexuál. Tím prakticky sexuální výchova končí. Podle mne by dítě ve 12 letech už mělo vědět i o ostatních sexuálních orientacích i deviacích. Jak na jedné diskuzi uvedl kolega Kasz: "Dětem by se ještě před začátkem puberty mělo říci, že je můžou sexuálně přitahovat všelijaké objekty. Malá děvčátka, chlapci atp. A že to ještě neznamená, že takový člověk musí být špatný a dětem ubližovat." Tímto způsobem, by se dalo vyhnout, nebo alespoň podstatně zkrátit doba, mezi tím, kdy si deviant uvědomí svou odlišnost a momentem kdy se s ní vyrovná. V této době totiž může být deviant nebezpečný. To se netýká jen chlapců, ale i dívek. Vím o několika ženách, které podobně jako já přiznaly, že je sexuálně přitahují děti. Kdyby mi někdo ještě před pubertou řekl, že by se mohlo stát, že zjistím, že jsem pedofil, ale že tato skutečnost neznamená, že někdy dítě zneužiji, jistě by období, po které jsem se vyrovnával se svou orientací, bylo daleko kratší a netrvalo by 9 let. Co se týče výchovy obecně a prevence sexuálního zneužívání dětí, je důležité také to, jaký má dítě vztah ke svým rodičům. Pokud dítě bude mít ke svým rodičům důvěru a bude se svěřovat se svými problémy, pak je pravděpodobné, že už při jakémkoliv náznaku podezřelého chování kohokoliv vůči dítěti, dítě samo rodičům tuto skutečnost oznámí a může se tím zneužití zabránit.

Přístup společnosti k deviantům. Vlivem médií je postoj společnosti vůči sexuálním deviantům velmi nepřátelský. Média ve většině případů zneužití dítěte, mluví o pachateli jako o pedofilovi, ač nikdo nemůže jistě vědět, zda tento pachatel je, či není pedofil. Dochází k časté záměně mezi sexuálním deviantem a sexuálním delikventem. Vlivem těchto záměn a nepřesností, je veřejnost matena, a když se pak někde řekne slovo pedofil, pro většinu lidí je to člověk, který zneužívá děti. To má za následek to, že se pedofil bojí dát svou odlišnost jakkoliv najevo a nepřizná jí své rodině, přátelům a ani odborníkům. Svůj problém v sobě dusí, nemá si s kým o tom promluvit a často ve svých pocitech tápe. Sám je ovlivněn médii a považuje se za zrůdu, která dříve či později zneužije dítě. Pokud pak dojde k prozrazení jeho sexuální orientace, pohlíží na něj okolí velmi negativně a je společností vytěsněn. Může se stát, že je i napaden. A to nemusel ještě provést cokoliv v rozporu se zákonem, nebo se společenskými normami. Pokud by přístup společnosti vůči sexuálním deviantům byl tolerantní a společnost by tyto lidi přijímala bez předsudků, jistě by se sám deviant nebál o své odlišnosti mluvit, popřípadě vyhledat odborníka, který by mu pomohl vyrovnat se s odlišností a utvořit si na deviaci správný náhled. Pomohl by mu svou odlišnost využít k dobru společnosti a realizovat svou sexualitu v rámci zákona a všeobecně uznávaných norem.

Odborná pomoc sexuálním deviantům. Zde vidím také určité nedostatky. Při hledání odborníka, jsem zjistil, že odborníci jsou po republice rozeseti velmi řídce. V některých oblastech chybí jakýkoliv sexuolog a ti, se kterými jsem se setkal, mají hodně pacientů a nové pacienty téměř nepřibírají, protože by svou práci nestíhali. Zatím mám s odborníky celkem špatnou zkušenost. Je možné, že kdybych odborníka vyhledal v době, kdy jsem nebyl se svou odlišností smířen, možná by jejich přístup byl jiný a pomohli by mi vyrovnat se s pedofilií. Jak ale píšu v předchozím odstavci, vlivem médií a pohledu společnosti na sexuální deviace, jsem se právě v době, kdy bych nejvíce odbornou pomoc potřeboval, bál tuto pomoc vyhledat.

Závěrem bych chtěl říci, že to co jsem zde napsal, jistě není dostačující jako prevence sexuálního zneužívání dětí. Je to jen nastínění problému, tak jak ho vidím já osobně. Mé názory vycházejí z osobní zkušenosti a také z mého samostudia v těchto oborech. Téma by se dalo rozepsat daleko více a je spousta věcí, které jsem zde neuvedl. Jak je psáno v úvodu této části stránky, budu na tomto textu ještě pracovat. Ještě nemám prostudovánu všechnu literaturu, kterou v úvodu zmiňuji. Text časem doplním a možná některé části i upravím.

Zpět na první díl: Kdo zneužívá děti?
Zpět na druhý díl: Proč jsou děti zneužívány?
Zpět na úvod: Zneužívání dětí