Na papír vylévám všechny své pocity,
přemýšlím kde jsem já a kde jsi Ty.
Jsi teď, lásko má, daleko ode mně,
se slzami v očích dívám se do země.
Přemýšlím co teď zrovna děláš,
doufám že náladu jako já nemáš.
Cítím se žalostně a strašně sám,
komu já s pocity svěřit se mám?
Chtěl bych Tě, lásko má, na blízku mít,
o úsměv Tvůj pečovat a radostně žít.
Plnil bych bez řečí všechna Tvá přání,
takový život však není mi k mání.
Myslím já na Tebe ve dne i v noci,
nosit Tě v náručí, budu někdy moci?
Beznaděj srdce mé přepevně sevřela,
kdybys to, lásko má, kdybys to věděla.
Rád bych teď k nohám Tvým klekl,
co cítím k Tobě, hned bych Ti řekl.
Život svůj celičký rád bych Ti dal,
abys ho přijala, moc bych si přál.
Nemohu pocity Tvou duši zatížit,
láskou svou nechci ti ublížit.
Sedím tu sám s rukama v klíně,
slzy se do očí derou velmi silně.
Zpět
