Jirkova stránka

09.09.2008 Když mne má láska znovu požádala, jestli by nemohla přijet na víkend, měl jsem z toho Samozřejmě radost. Domluvili jsme se na termínu i s její mamkou. Ve středu, před termínem, kdy měla přijet, jsem zavolal její mamce a zeptal jsem se, jestli by nebylo možné, vzít jí a její nejmladší sestru autem už ve čtvrtek večer. Měli jsme v autě dvě volná místa na cestu z práce. V ten čtvrtek, jsem si se svým mistrem domluvil, že mohu z práce odejít dříve. Přišel jsem k nim domů a popíjel kávu a mluvil s jejich mamkou. Holky byly připravené a měli zabalené věci. Pak jsme s holkami šli na parkoviště a čekali jsme na jednoho kolegu, který s námi jezdí. Holky jsme posadili na zadní sedadla. Má láska seděla na kraji za spolujezdcem a její sestra uprostřed na dětském sedáku. Obě jsem připoutal, kolega dorazil a sedl si dozadu k holkám za sedadlo řidiče. Já seděl vpředu, jako spolujezdec a na klíně jsem vezl svého psa. Jeli jsme spokojeně domů a já byl šťastný. Těšil jsem se, až přijedeme domů. Tato šťastná euforie se ale během jednoho zlomku vteřiny změnila v tragédii. Jeli jsme asi 80km/h a řidič v protisměru jedoucí asi 60km/h chtěl odbočit vlevo a přehlédl nás. Čelní srážce se již nedalo zabránit. Následoval velký náraz. Viděl jsem akorát obrázek blížícího se auta a pak jsem jen koukal na nafouknutý airbag. Pes vylétl dopředu, někam pod airbag, zakňučel a odběhl na zadní sedadlo. Pár vteřin bylo hrobové ticho. Pak se ze zadu ozval obrovský křik. Holky začaly křičet a brečet. V ten moment jsem si odepnul bezpečnostní pás, vylezl z auta, nebo spíš vraku a tahal z něj holky okamžitě ven. Odnesl jsem je na trávu a snažil jsem se je uklidnit. Má láska mi plakala v náručí, měla sedřený hrudník od bezpečnostního pásu a stále dokola křičela, že umře a ptala se, proč jsme nejeli autobusem. Její sestra po chvíli přestala brečet. Bolela jí akorát ruka, a když s ní nehýbala, byla v klidu. Věnoval jsem se tedy své lásce. Ptal jsem se jí, co jí bolí. Řekla, že břicho a hrudník a že se jí špatně dýchá. U nehody zrovna projížděla sanitka na převoz nemohoucích lidí do nemocnice a zpět. Ač tyto sanitky nebývají moc vybavené, Půjčili nám zdravotníci polštář a termopřikrývky. Někdo již volal sanitku. Napadlo mne, že bych měl uvědomit mamku dětí. Sáhl jsem za opasek pro mobil. Ten byl od bezpečnostního pásu zlomený vejpůl. Jedna žena z projíždějícího auta, mi nabídla svůj mobil. Vyndal jsem tedy simkartu ze svého mobilu a podal jí té ženě. Ta ji vložila do svého mobilu, nadiktoval jsem jí pin a ona najela na seznam kontaktů. Ten byl však prázdný. Všechna čísla jsem měl uložená v telefonu. Stále jsem se staral o svou lásku, uklidňoval jsem jí a hladil po hlavě a držel za ruku. Její sestra usnula na mém batohu a mikině, přikrytá termopřikrývkou. Má láska však stále plakala. Konečně se na místě objevily dvě sanitky rychlé záchranné služby a zdravotníci začali ošetřovat zraněné. Žena, která mi nabídla telefon, se mne zeptala, jestli nemám v obci, kam jede příbuzné, aby je uvědomila. Bydlel tam můj bratr, tak jsem jí řekl, kde přibližně bydlí. Jeden z hasičů se staral o mého psa a já se dál věnoval své lásce. Takový strach, co jsem v té chvíli měl, jsem v životě nepoznal. Zdravotníci jí položili na lehátko, daly na krk krunýř, na obličej kyslíkovou masku a umístili ji do kompresního vaku. Napíchli infuzi s lékem na tlumení bolesti. Po chvíli se mé lásce udělalo lépe a přestala plakat. Stále jsem u ní byl a uklidňoval jí, že vše bude v pořádku. Naložili jí do sanitky. Chtěl jsem jet s ní v sanitce, ale už tam byl jiný zraněný a nebylo tam již místo. Jel jsem tedy s její sestrou v jiné sanitě. Po příjezdu na pohotovost, byla sestra mé lásky již v pořádku. O psa se postaral syn našeho řidiče, který přijel na místo nehody. Věnoval jsem se tedy své lásce. Vedle, na kolečkové židli seděl řidič, který nehodu způsobil. Byl to starší pán a bylo na první pohled vidět, že je na tom hodně špatně. Sestřička mu přinesla pytlík, ve kterém byly jeho osobní věci. Ani v ruce je neudržel. Nabídl jsem se tedy, že mu je podržím a pohlídám. Byl to velice zvláštní pocit, když jsem na toho muže koukal. Bylo mi ho líto, že je tak moc poraněn a zároveň jsem věděl, že on za nehodu může a ublížil mé lásce. Věnoval jsem se jí dále. Už byla celkem v pořádku, neplakala a ptala se po sestře. Vzal jsem tedy její sestru do náruče a zvedl jsem jí, aby jí má láska viděla. Pak vzali mou lásku na vyšetření, řidiče druhého auta převezli vedle do místnosti. Šel jsem tam a dal mu jeho osobní věci na stoleček. Jen kývl, jako poděkování. Teprve v tu chvíli mne napadlo, jestli já jsem v pořádku. Všiml jsem si, že mám ovázanou levou ruku. Ani jsem nevěděl, kdy a kdo mi jí zavázal. Jen jsem věděl, že tam mám mezi malíčkem a prsteníček hodně hlubokou tržnou ránu a malíček mi trčel nepřirozeně do strany. Na hrudníku jsem měl odřeninu od pásů, jinak jsem byl v pořádku. Stále jsem měl strach o svou lásku. Mezitím doktorka vyšetřovala sestru mé lásky a mne. Jelikož již nebyl nikdo, kdo by nás převezl na rentgen, dala mi doktorka papíry do ruky a sestru mé lásky posadila na kolečkové křeslo. Odvezl jsem jí na rentgen. 4ekali jsme na chodbě a zrovna rentgenovali mou lásku. Jak jí otáčeli do různých poloh na stole, sténala bolestí. Stěžovala si na zimu. Pak jí přivezli na chodbu a na rentgen šla její sestra. Držel jsem svou lásku za ruku a hladil jí po tváři. Trochu se na mne usmála. Pak jí odvezli na další vyšetření. Mne zrentgenovali hrudník a ruku. Přijel můj bratr a mamka. Už jsme se sestrou mé milované čekali na chodbě na snímky. Malá už seděla klidně a zvědavě si vše prohlížela. Po chvíli přinesli snímky a odeslali nás zpět na pohotovost. Tam už seděla maminka dětí. Vrhla se k malé a přivítala se s ní. Když viděla můj vyplašený výraz, uklidnila mne, že za to nemůžu a že se na mne nezlobí. Vinu jsem ale stále cítil a moc jsem se bál o svou lásku. Její sestru zavolali dovnitř. Má láska už tam byla. Když obě vyvezli ven, přiběhl jsem k lehátku své milované. Usmála se na mne a podala mi ruku. Její mamka mi řekla, že jí nenašli žádná vnitřní zranění. Byla jen odřená na hrudníku a měla pohmožděniny po hrudníku a na břiše od pásů. Její sestra měla naraženou ruku. Později jsem se dozvěděl, že má ruku zlomenou. Obě odvezli na lůžkové dětské oddělení. Chtěl jsem jít s nimi, ale musel jsem čekat na vyšetření. Trochu ze mne vše spadlo. Šel jsem s bratrem ven a dal jsem si cigaretu a kávu z automatu. Po ošetření již bylo po jedenácté hodině a už jsem za svou milovanou nemohl. Po příjezdu domů jsem nevěděl co dělat. Nějakou dobu jsem ještě byl u počítače a kolem třetí hodiny jsem zkusil jít spát. Byl jsem hodně unavený a po nějaké chvíli jsem usnul. Ráno mne probudil táta a odvezl mne k obvodní lékařce, pak do práce, abych odevzdal neschopenku a domů. Mezi tím můj bratr vzal i psa k veterináři. Ten byla v pořádku. Doma jsem se začal psychicky hroutit. Má kamarádka mne po icq uklidňovala a po chvíli přivedla na trochu jiné myšlenky. Vše mne v ten den rozbolelo. Několik následujících dnů mne vše bolelo. Maminka holek mne každý den informovala, jak na tom holky jsou. V neděli mi napsala, že holky jsou už doma. Dala mi mou lásku k icq, abych si s ní mohl popovídat. Měl jsem radost, že jsou již doma a nálada byla hned veselejší.

Na další část zpovědi