31.03.2008 Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám navštívit svou lásku. Když jsem se odhodlal a přijel jsem k nim, její mamka byla velice ráda, že tam jsem. Pozvala mě dál a uvařila kávu. Ze všech dětí, byl doma jen starší bratr mé milované. Zeptal jsem se, kde jsou děti. Odpověď zněla, že jsou venku. Jejich mamka hned šla a zavolala je domů. Má malá láska se za chvíli objevila se svou nejmladší sestrou. To byla v tu dobu čtyřletá dívenka, kterou jsem znal, ještě když byla v plenkách a měla dudlík. Nemohl jsem uvěřit, jak zkrásněla. Stále jsem ale měl oči jen pro svou lásku a byl jsem moc rád, že ji vidím. Od doby co jsem jí viděl naposledy, jí vyrostly vlasy až na ramena a moc jí to slušelo. Hned se ke mně šla pomazlit. Trochu přibrala a měla malinko bříško. To jí ale spíše prospělo, vždy byla dost hubená. Když jsem odcházel, dostal jsem od její mamky lísteček s telefonem, e-mailem a číslem ICQ. Sám jsem pak litoval, že jsem návštěvu tak dlouho odkládal.
Nedlouho po té jsem se dozvěděl, že je má láska nemocná. Neváhal jsem a přijel jsem k ní. Když jsem byl pozván dál a usadil se v obýváku, má láska seděla a koukala na televizi. Bylo na ní vidět, že jí je opravdu zle. Přišla ke mně a přitulila se. V tu chvíli, jako bych se dotýkal malých kamínek, celá hořela. Během návštěvy se jí postupně udělalo lépe. Její mamka mě v ten den šokovala. Navrhla mi, abych na ni počkal a až bude dospělá, a pak se s ní oženil. Vím, že to řekla jen v žertu, ale trochu mě tím potěšila a zároveň mi tím přivodila smutek. Uvědomil jsem si v tu chvíli, že to není ani trochu reálné. Odpověděl jsem, že klidně počkám, ale že nevím, jestli mě bude chtít. Podíval jsem se na mou lásku a odpověď zněla jasně: "Ne!". Necelý týden na to, jsem přijel znovu. Mé lásce bylo už dobře a bylo to na ní znát. Když se její mamka opět zeptala, jestli na ní počkám, dělal jsem, že si to rozmýšlím a pak jsem souhlasil. Když jsem pak odcházel, vzal jsem svou lásku do náručí a řekl jsem, že si jí tedy beru s sebou domů. K mému úžasu souhlasila nejen její mamka, ale i ona samotná a to velice nadšeně. Samozřejmě to bylo jen z legrace, ale její nadšené zvolání "jooo!" mě velice potěšilo a vzbudilo ve mně malinkatou kapičku naděje, že možná ke svatbě někdy dojde. Je to ale celé jen marné očekávání něčeho nereálného.
Mezi tím, již při první návštěvě, se stala ještě jedna věc, která mě velice příjemně překvapila. Požádal mě druh mamky mé lásky, abych se mu podíval na notebook a zkusil ho trochu zrychlit. Když jsem na tom pracoval, přišla čtyřletá sestra mé lásky a posadila se mi na klín. Dlouho jsem na počítači odstraňoval různé nepotřebné aplikace a zakazoval nepotřebným utilitám spouštění po startu a podobně, když z ničeho nic jsem dostal od sestry mé lásky pusu na tvář. Chvilku se ještě tulila v mém klíně, když najednou vyskočila a odběhla do pokojíčku. Za chvilku se vrátila se zelenou stuhou a začala mi ji vázat na zápěstí. Bylo vidět, že jí dělá problém uvázat jednoduchý uzlík, ale po chvíli se jí to podařilo. Spokojeně pohlédla na uvázanou stuhu na mém zápěstí a znovu se mi uvelebila v klíně. Doma jsem pak nad touto příhodou dlouho přemýšlel a snažil jsem se přijít na to, co ke mně takový mrňous může cítit. Na druhé návštěvě bylo vidět jak moc je šťastná, když objevila stuhu, kterou mi dala v pouzdře od mého fotoaparátu. Znovu mi ji s velkou snahou uvázala na ruku. Ten den se kolem mě celou dobu motala, a když jsem pak večer přišel domů, vysypal jsem z batohu hrst bonbónů. Moc by mě zajímalo, co si o mně myslí a zda za tím není nějaký dětský platonický cit. Také bych rád věděl, čím si přízeň dětí získávám. Ještě více by mě ale zajímalo, co ke mně cítí má láska. To se bohužel asi nikdy nedozvím.
