16.12.2009 Při surfování po internetu jsem jednoho dne narazil na tento článek Přístup k dětské sexualitě. Reagoval jsem na něj mailem autorce PhDr. Daně Štěrbové Ph.D. v tomto znění:
Dobrý den,
náhodou jsem narazil na stránkách dobromysl.cz na Váš článek Přístup k dětské sexualitě. Ač nejsem člověk vzdělaný v oborech sexuologie, psychologie a podobných, zdál se mi článek a v něm popsané postupy na velmi dobré úrovni a myslím si, že podobně by sexuální výchova dětí měla probíhat. Mám ke článku pouze jednu malou připomínku, nebo spíše by mně zajímal Váš názor jako odborníka na tuto problematiku. Popíšu nyní o co přesně jde.
Jelikož v letošním roce oslavím své 29 narozeniny, docházku na základní školu jsem z části absolvoval ještě za doby komunismu. sexuální výchova v této době byla minimální a těsně po převratu se teprve začala na školách objevovat. Jelikož kantoři neměli s výukou podobného předmětu žádnou zkušenost, dovedete si nejspíš představit, jakou měla sexuální výchova úroveň. V naší rodině se o sexualitě a podobných věcech také příliš nemluvilo, i když nějaké ty základní věci jsem se od rodičů dozvěděl. Už se otevřeně mluvilo i o homosexualitě a o této sexuální orientaci jsem již na počátku puberty měl povědomí. Avšak zaskočila mně osobně jedna věc o které se do dnešního dne v sexuální výchově nemluví a ani ve Vašem článku o ní není téměř nic. Jedná se o to, že jsem sám u sebe zpozoroval odlišné sexuální zaměření, přesněji sexuální deviaci, konkrétně heterosexuální pedofilii. Ve Vašem článku je v souvislosti s touto deviací malý náznak v podobě "varování" dětí před nebezpečím zneužití, přesněji tedy náznak, jak naučit děti říkat "ne" a bránit se sexuálnímu zneužití.
Já se s touto deviací vyrovnával dlouhých 9 let po té, co jsem jí sám zpozoroval a vůbec si jí připustil. Mám pocit, že kdyby mně někdo na počátku puberty informoval, že mohu být nositelem takové deviace, ale že to nutně neznamená, že musím někdy v životě sexuálně zneužít dítě, dokázal bych se s tímto nezměnitelným faktem vyrovnat daleko dříve. Když jsem v době mých patnácti let na tuto skutečnost přišel, hledal jsem v knihovnách informace. Nikde však o podobných věcech nebyla téměř žádná zmínka a informace, které se mi v tu dobu dostávaly, byly typu "pedofil zneužíval...", "hledá se pedofil který zneužil...", popřípadě scestné informace, ve kterých se slovo pedofilie používá jako synonymum sexuálního zneužívání dětí a pod. Dodnes se i v odborné literatuře setkáváme s tím, že vedle krátkého odstavce o tom co pedofilie je a malé zmínky, že takto orientovaní jedinci jsou dobrými učiteli, trenéry a vedoucími, je uveden několikastránkový popis trestné činnosti od konzumace dětské pornografie až po zneužívání dětí a incestu. Nějaký pozitivní vzor, ze kterého by si mladý pedofil mohl vzít příklad není nikde. V poslední době tento deficit mírně vyvažuje internet, kde se dá najít pár webů, které píší sami nekriminální pedofilové a popisují na nich své životy a upozorňují na úskalí této deviace se kterými se pedofil ve svém životě může setkat.
Zajímal by mně tedy Váš názor na možnost, upozornit děti v rámci sexuální výchovy o možnosti, že mohou samy být nositeli pedofilie či jiné sexuální deviace, dát dětem obecně o deviacích informace, popřípadě v jakém věku by k takovému informování podle Vás mělo dojít.
Za Vaší odpověď předem děkuji.
Jiří (Fx100d), heterosexuální pedofil, http://www.fx100d.cz
Nečakal jsem, že autorka odpoví a pokud ano, čekal jsem nějakou bagatelizaci problematiky s odůvodněním, že děti by v tom měly spíše zmatek, nebo že pedofilně orientovaných osob je malé procento a je zbytečné zatěžovat takovými informacemi všechny děti.
Přišla však velmi nečekaná a vstřícná odpověď v tomto znění:
Dobrý den, vážený pane,
děkuji moc za Váš hezký dopis. Upozornil jste na na problematiku heterosexuální pedofilie ze zcela jiného pohledu, než ji společnost má "zapsanou" a opravdu tzv.znormovanou směrem ke kriminalitě takto orientovaných osob.
Promyslím ještě nějaké věci ohledně vhodně podaných informací dětem v rámci sexuální výchovy a pokud byste souhlasil, ráda bych obsah Vašeho dopisu prokonzultovala s přáteli (odborníky ze Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Praha) tak, aby eventuelně i na jejich stránkách mohla být nějaká informace či odkaz pro lidi podobně orientované. Byla by i možnost, že by Váš dotaz směřovaný na mě byl pak uveden v rámci jejich internetového poradenství a tak by se k němu mohlo vyjádřit více odborníků. Ale to je již mimo oblast toho,co zmiňujete jako stěžejní, což je -jak vhodně informovat děti v rámci sexuální výchovy. A zmínila bych tuto nutnost i na sexuologickém kongresu v Pardubicích v září tohoto roku.
S pozdravem
Dana Štěrbová
Odpověděl jsem tedy takto:
Dobrý den,
velice děkuji za Vaši rychlou a vstřícnou reakci. Nesetkávám se příliš často, že je mi odpovězeno na mail, jelikož jsem nucen vystupovat anonymně, zvláště pokud někomu kritizuji jeho práci. Je to bohužel nutností, protože prozrazení mé identity by nemuselo ublížit jen mně, ale i mým nejbližším a především dětem se kterými jsem v kontaktu.
Máte samozřejmě můj souhlas s konzultací mého dopisu s dalšími lidmi, případně zveřejněním naší komunikace, pokud to bude pro dobro této záležitosti. Zároveň mi dovolte, abych za celou naši komunitu, nabídl vzájemnou spolupráci na podobných záležitostech s odborníky. Asi většina lidí si myslí, že největší problém pedofila je udržet své pudy na uzdě, což je pro většinu pedofilů jeden z nejmenších problémů. Co je pro pedofily nejtěžší a jaké hlavní problémy v dnešní době mají, si můžete prostudovat v bakalářské práci, kterou napsal Karel Žák ve spolupráci s několika lidmi z naší komunity. Zasílám ji ve formátu PDF v příloze. I spousta odborníků má pod vlivem skutečnosti, že pracují převážně s pedofily kriminálními, velmi zkreslenou představu o problémech, které pedofilové mají. Věřím, že někteří lidé z naší komunity by byli ochotni účastnit se výzkumů sexuologů a psychologů, aby jim pomohli získat poznatky důležité pro léčbu pedofilů s problémy se sebepřijetím.
Jsem rád, že máte zájem podpořit naši snahu pomoci mladým pedofilně orientovaným lidem aby byla menší pravděpodobnost, že provedou nějakou hloupost v mládí, které by později litovali a zkvalitnit tak jejich život, který i bez odsouzení společnosti není nejjednodušší. Tato snaha nepomůže v konečném důsledku jen pedofilně orientovaným lidem, ale aspoň částečně působí i jako prevence sexuálního zneužívání dětí. Jistě se shodneme, že pokud by toto doplnění sexuální výchovy zabránilo byť jedinému zneužití dítěte, je to k nezaplacení.
Hezký den přeje Jiří (Fx100d).
Když jsem psal první mail paní Štěrbové, čekal jsem, že nebude žádná reakce, nebo že reakce bude odmítavá. Netušil jsem, co tento mail rozpoutá. V dalším mailu se paní Štěrbová vyjádřila, že by bylo dobré, aby Karel Žák svou bakalářskou práci prezentoval na 17. kongresu k sexuální výchově v Pardubicích.
http://www.planovanirodiny.cz/clanky/kongres-k-sexualni-vychove-pardubice-2009
Oznámil jsem tuto skutečnost Karlu Žákovi, který s tím souhlasil a řekl, že si připraví referát. Zeptal se mě, zda bych nejel s ním a nechtěl s ním přednést referát, že by do něj vložil mé vlastní zkušenosti, které bych odvyprávěl. To mě trochu zaskočilo, ale nakonec jsem souhlasil.
Připravili jsme si referát, přihlásili se na kongres, zaplatili účastnický příspěvek a začali si cvičit projev. Jak se kongres blížil, nervozita a strach ve mně narůstali. Referát jsme poslali do SPRSV na tisk do sborníku referátů. Po příjezdu do Pardubic jsme se ubytovali na hotelu a šli na kongres. V předsálí jsme si našli cedulku se jménem, dostali jsme tašku s dárečky a v ní program kongresu a sborník referátů. Trochu mě mrzelo, že náš referát byl zařazen až na třetí poslední den kongresu. Tato skutečnost mi ale dala možnost sledovat, jak vše probíhá a jak kdo reaguje a diskutuje na různá témata.
Po druhém dnu kongresu se konal společenský raut. Na něm jsem se bavil spíš s Karlem a s kamarádem, který byl přítomen. V jednu chvíli jsem odešel do vestibulu hotelu, kde se raut konal, abych si mohl zapálit, jelikož v prostoru, kde se raut konal, se nekouřilo. Přisedla si ke mně žena a začala se se mnou bavit. Ptala se mě, v kterém oboru pracuji. (na kongresu bylo spousta psychologů, sexuologů, zdravotních pracovníků a pedagogů) Když jsem jí popravdě odpověděl, že pracuji na biologické čistírně odpadních vod, podivila se, co dělám na kongresu k sexuální výchově. Prozradil jsem jí, že druhý den mám přednášet. Neřekl jsem jí ale, na jaké téma. V tu chvíli kolem prošly tři mladší ženy kolem 20 let. Tato žena se mě zeptala, proč jsem tam tak sám a proč si těchto mladých děvčat nevšímám. Odpověděl jsem, že kdyby věděla, o čem budu přednášet, asi by se nezeptala. Tento rozhovor pak skončil, a jelikož se tam objevil její kolega a také Karel Žák, rozhovor se již ubíral jiným směrem.
Další den ráno jsme dorazili na poslední blok přednášek a už se blížila chvíle, kdy jsme měli vystoupit. Jelikož jeden referát byl zrušen, přidali nám pořadatelé 5 minut navíc k našemu času na referát, což pro nás bylo pozitivní.
Referát je zde: http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2009110101
Karel odešel za řečnický pultík a začal přednášet. Já seděl ještě v sále a procházel si naposledy body mé části přednášky. Poté nastala chvíle, kdy Karel oznámil, že předkládá autentickou výpověď pedofila, pana Jiřího. V tu chvíli jsem již stál opodál na pódiu a zamířil jsem k pultíku s mikrofony. V ten moment jsem vše viděl jako v mlze. Jediné co jsem vnímal bylo, že celý sál utichl, a všichni se na mě dívali. Přistoupil jsem k pultíku a začal odříkávat svůj kousek přednášky. S pár pomlkami jsem vše odříkal a bylo mi na umření. Když jsem odcházel z pódia, strhl se velký potlesk a cestou mě zastavila ta žena, co se se mnou bavila na rautu. Podala mi ruku, pogratulovala a dodala, že tušila cosi o mé sexuální orientaci, ale tohle že nečekala.
Když přednáška skončila, vzal si slovo sexuolog MUDr. Pavel Kolan, který si během mé řeči cosi zapisoval. Řekl cosi ve smyslu, že za společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu bude apelovat na sexuologickou společnost, aby se tímto problémem zabývala. (Omluvte prosím, že nenapíšu přesně, jak kdo reagoval, byl to pro mě velmi emotivní zážitek a celé jsem to vnímal jakoby z povzdálí). Rozběhla se diskuze k tomuto tématu a já odpověděl ještě několik dotazů.
Po skončení této přednášky a následné diskuze jsem se odebral na dvorek radnice, kde byl prostor vyhrazený pro kouření. Rozklepanýma rukama jsem si zapálil cigaretu a snažil se uklidnit. V tu chvíli se za mnou ozval ženský hlas: "Tak co, Jiří, v pořádku?" Byla to žena, která celý kongres seděla vzadu v koutku a při diskuzích vždy rázně vyběhla a vášnivě diskutovala k různým tématům. Byla to porodnice. Odpověděl jsem, že už je mi fajn. Vyjádřila mi svůj obdiv a pak jsme se chvíli ještě bavili.
Když kongres skončil, neformálně jsme s Karlem diskutovali s panem Kolanem a několika dalšími lidmi. Přišel i čestný předseda SPRSV MUDr. Jiří Šráček a řekl, že nemá klobouk, tudíž nemůže smeknout a tak se mi poklonil. Nebyla celkově ani jedna negativní reakce. Byli jsme pozváni na Bohnické sexuologické dny, aby jsme v tomto smyslu přednášeli i tam. Dále také byl kladný ohlas na náš nápad vytvořit jakousi "příručku" pro mladé pedofily, kde by byly základní informace o pedofilii a podobně, které by pomohli mladým pedofilům se se svou odlišností vyrovnat.
Celá záležitost je teprve malým prvním krůčkem, ale doufám, že se sexuology a dalšími odborníky navážeme spolupráci, která bude něco platná a pomůže nejen pedofilům, ale i dětem a celé naší společnosti. Časem se objeví i video, ale jsou na něj dlouhé dodací lhůty. :-)
Na další část zpovědi