Má zpověď 1

NIHIL EST MISERUM, NISI CUM PUTES, CONTRAQUE BEATA SORS OMNIS EST AEQUANIMITATE TOLERANTIS. (BOËTHIUS)
Nic není ubohé, ledaže to za ubohé pokládáš, a naopak každý úděl je šťastný, snášíš-li jej s vyrovnanou myslí.

V tomto příběhu jsem záměrně neuvedl žádná jména. Je to hlavně z důvodu bezpečnosti.

29.02.2008 Nevím přesně v kolika letech to bylo, ale myslím že někdy v patnácti jsem si uvědomil svou odlišnost. Jak jsem na to přišel? Zamiloval jsem se do osmileté dívenky, která bydlela vedle nás. Byl to pro mě obrovský šok a Svět se mi zhroutil, jako domeček karet. Zprvu jsem si to nechtěl připustit a snažil jsem se to ignorovat, bohužel to ale nešlo. Rád jsem si s tou dívkou hrával a trávili jsme spolu dost času. Její rodiče měli zahrádku hned vedle naší a naši rodiče se stýkali také.

Dnes si již uvědomuji, že jsem v té době, měl velice blízko k tomu, abych jí ublížil. Důvodem byla má neinformovanost a skutečnost, že jsem svou sexualitu neřešil. Neuvědomoval jsem si svou nebezpečnost. Byl jsem tenkrát mladý, nezodpovědný člověk, ale naštěstí jsem své pudy neuposlechl. Tento vztah nevydržel moc dlouho, jelikož se její rodiče rozhodli odstěhovat. Ještě dlouho jsem na ni vzpomínal.

Všiml jsem si, že mě nejvíce přitahují děvčátka od 6 do 10 let. Kamkoliv jsem přišel, hned jsem si všiml, že tam nějaké takové děvče je. Dívek v mém věku nebo dospělých jsem si pomalu nevšiml a to mohly být sebekrásnější. Zkoušel jsem, nevšímat si děvčátek, ale působily na můj zrak jako magnet.

Uvědomoval jsem si, že si někdo může všimnout, jak si prohlížím malá děvčátka, i přes to jsem se alespoň letmým pohledům neubránil. Děsila mě představa matky, všimnuvší si, že si prohlížím její dceru, zvláště když jsem při tom měl erekci. V létě řešily tuto situaci sluneční brýle, v zimě jsem si musel dávat o to větší pozor kam koukám. Časem jsem si zvykl své pohledy kontrolovat. Pokud procházelo děvčátko kolem mě, naučil jsem se neohlížet se za ní. Nejhorší situace nastávaly v případech, kdy jsem byl u někoho a jeho dcera za mnou přiběhla posadit se na klín. V tu chvíli jsem nevěděl jak se chovat. Bylo to pro mě velice příjemné až do chvíle, kdy jsem cítil nastupující erekci. Nevím, co bych dělal, kdyby si toho ta dívka všimla, naštěstí se to nikdy nestalo. Buď erekci zadržely pevné rifle, nebo jsem dívku z klínu opět sundal. V mých představách vystupovala tato děvčata většinou jako zkušené milenky a většinou mě k sexu i sváděly.

V tu dobu by mě ani nenapadlo svěřit se se svými problémy někomu jinému. Snažil jsem se na venek chovat jako normální heterosexuál. Když mi bylo 16 nebo 17 let, našel jsem si dokonce přítelkyni v mém věku. Tato známost mi vydržela asi tak 14 dní. Při pokusu o sex, jsem selhal i přes to, že jsem zavřel oči a představoval si dítě. Mé selhání bylo ale způsobeno spíše nervozitou. Po tomto incidentu, jsem to vzdal. Styděl jsem se té dívce znovu pohlédnout do očí.

Poté se mé obavy ještě zhoršily. Podvědomě (možná někdy i vědomě) jsem využíval všech příležitostí, být s děvčátky alespoň chvíli v kontaktu. Stačilo mi, být nablízku, popřípadě si s ní povídat. V těchto momentech jsem se cítil velice dobře. Nic mne netrápilo.

Jeden příklad za všechny: Pozval mě kolega k jednomu rybníčku na stanování. Věděl jsem, že tam budou i jeho děti, tak jsem bez váhání přijal. Jeho dcera byla v tu dobu asi sedmiletá. Její blonďaté vlásky a modrá očka jsem si zamiloval. Měla staršího brášku. Za celý týden k ničemu nedošlo, ač jsem vedle ní spal ve stanu. Jistě, při pomyšlení že vedle mne spí, jsem měl erekci. Vzhledem k přítomnosti jejího bratra vedle (ještě že tam byl), jsem to napětí vydržel. Nebýt jeho, nevím jak by to dopadlo. Dnes už bych asi s nimi v jednom stanu nespal.

Pak přišlo takové období, na které velice nerad vzpomínám. Bylo mi v té době 22 let. Začalo to poměrně hezky a já myslel, že to tak zůstane a že budu šťastný. Poznal jsem o 7 let starší ženu. Měla 6tiletou dceru. Do té jsem se zamiloval. Kluk, se kterým byly, je vyhodil a neměli kam jít. Nabídl jsem jim, že u mne můžou bydlet. Ze začátku byly obě super. Byla s nimi legrace a vše bylo v pohodě. O obě jsem se staral a snažil jsem se, aby se u mě cítily dobře. Té dospělé jsem sehnal práci, malou vozil do školky a ze školky. Pokaždé, když jsem byl dopoledne doma, připravil jsem pro ně oběd.

Asi po půl roce se začala situace rychle měnit. Starší na mě velice špatně působila. Nejdříve jsem se kvůli ní pohádal se svou mamkou. Pak jsem se s ní začal hádat kvůli maličkostem. Veškeré hádky probíhaly přes SMS. Doma se mnou nemluvila a raději zmizela. Vše co jsem pro obě dělal, se začalo pro ni stávat samozřejmostí. Každá sebemenší chybička byla pro ni záminka k hádce. Nikdy jsem nebyl konfliktní člověk a vše jsem řešil v klidu. S ní to ale nebylo možné.

Podívám-li se dnes na celou situaci, vůbec se nepoznávám. Byl jsem stále nervózní a podrážděný. Našla si někoho jiného a odstěhovala se k němu. Než to udělala, řekla mi moc ošklivých věcí a velice mi citově ublížila. Něco řekla i malé a ta se mnou také přestala mluvit. Od té doby jsem je nikdy neviděl.

Po tom co obě zmizely z mého života stejně rychle, jako se objevily, snažil jsem na ně zapomenout. V tu chvíli se mi na inzerát ozvala dívka. Bylo jí 17 let a díky ní jsem rychle překonal smutek z toho, co jsem prožil. Byli jsme spolu asi tři čtvrtě roku. I když to byl moc hezký vztah, zjistili jsme, že každý z nás má úplně jiné představy o životě který chce žít. Za celou dobu jsme se ani jednou nepohádali. Rozchod byl také velice poklidný.

Vztah s ní mi hodně dal. Zjistil jsem, že jsem schopen soulože s dospělou ženou. I když vypadala na 14, její tělo mě moc nevzrušovalo a já si musel trochu pomoci fantazií. Přesto se mi sex líbil a bylo to vlastně poprvé, co jsem souložil. V tu dobu už mi bylo 23 let.

Svou odlišnost jsem vnímal velice negativně. Sám sebe jsem nenáviděl a považoval jsem se za prasáka, méněcenného, podřadného a nehodnotného člověka. Pak jsem si nechal zavést internet. V tu dobu mi bylo 23. Našel jsem pár stránek, na kterých popisovali pedofilové své osobní životy. Četl jsem různé diskuze a články týkající se pedofilie.

Po nějakém čase jsem se začal vyrovnávat se svou odlišností. Začal jsem o svém problému přemýšlet, což jsem nikdy před tím nedělal. Stále více jsem si uvědomoval svou nebezpečnost. Zjistil jsem, že se s tím dá žít, avšak člověk si musí určit jasná pravidla a striktně je dodržovat. Jediná chyba je absolutně destruktivní. (Nejen pro případnou oběť, ale i pro mě. Nikdy už bych se nemohl podívat sám na sebe, jako na člověka.) Přemýšlel jsem také o návštěvě nějakého sexuologa. Strašně jsem se ale bál k někomu jít. Dodnes považuji za veliké štěstí, že jsem žádné z těch dívek neublížil.

Nějakou dobu se v mém životě nic nedělo. Do práce, z práce, občas nějaké to povyražení s kamarády v hospůdce. Pak jsem se seznámil s malou dívkou ze sousedství. Byla to v tu dobu čtyřletá dívenka. Byla sice trochu mladší, ale líbila se mi. Chodil jsem na kafe s její mamkou a ona sama vždy přišla ke mně a sedla mi na klín.(V té době už mé sebeovládání fungovalo daleko lépe. Nedělaly mi tyto situace větší problém. Stále jsem však měl choutky si alespoň sáhnout.) Chodil jsem k nim tak jednou či dvakrát týdně. Zamiloval jsem se do ní. Tak to bylo asi rok a půl.

V 25 letech jsem se přestěhoval zpět k rodičům, kde jsem bydlel půl roku, než jsem sehnal byt ke koupi. K těmto krokům mě vedla situace v obci. Bylo tam málo lidí a fungovalo to jako vesnice. Nemohl jsem tam už dál vydržet. Hlavně kvůli sousedským vztahům. V domě byl pořád rachot a nepořádek.

Tou dobou jsem se svěřil postupně čtyřem kamarádům. K mému velkému překvapení, vzali tuto skutečnost velice dobře. Jeden z nich pracoval v K centru a využil možností této činnosti, aby mi pomohl. Sehnal seznam dostupných sexuologů a také informace o jejich práci. Vybral jednoho a dovedl mě k němu. Když jsme stáli před domem, kde byla ordinace, měl jsem velký strach. Kdyby nešel se mnou, utekl bych. Když jsem seděl v ordinaci a doktor se začal vyptávat, chtělo se mi umřít. Bylo to velice nepříjemné. Předepsal mi tabletky Androcur a vysvětlil jejich funkci a přidal pár odborných rad. Více se dozvíte v mé léčbě. Po opuštění ordinace ze mě vše spadlo. Měl jsem pocit, že to nebylo tak špatný nápad a že jsem dobře udělal. Další schůzky už byly v pohodě.

Když jsem koupil byt, čekala mě velká rekonstrukce. Ta zabrala rok. V létě jsem si udělal den času, abych navštívil svou lásku. Hned ve dveřích mi skočila kolem krku. Měl jsem z toho radost a byl jsem rád, že ji po roce vidím. Pak zase rekonstrukce…

Po dokončení rekonstrukce, jsem začal přemýšlet co dál. Život se dostával do nudných stereotypních kolejí. Odhodlal jsem se a napsal jsem Kaszovi. Byl to jeden z pedofilů, který měl na internetu své stránky (viz odkazy). Četl jsem takových stránek více, tato mi však byla nejvíce sympatická. Poprvé, co se Kasz připojil na ICQ a začal si se mnou psát, jsem byl velice nervózní. Ten den jsme si psali asi 4 hodiny. Celou dobu nervozita zůstávala, ale byla čím dál menší. Poté co jsme rozhovor ukončili, šel jsem se psem ven, zapálil jsem si cigáro a měl jsem dobrý pocit. Věděl jsem, že jsem udělal dobře. Další rozhovory byly daleko příjemnější a byl jsem rád, že si mohu promluvit s člověkem, který mě pochopí.

Dále mě však ubíjel stereotyp a navíc v novém bydlišti jsem nemněl příležitost být v blízkosti dětí. To se stále více projevovalo na mé náladě. Občas jsem proto zašel do bazénu v době, kdy byla největší pravděpodobnost výskytu dětí. To mě zatím uspokojovalo. V době jarních prázdnin byla prodloužena provozní doba, tak jsem toho využil. Po příchodu do bazénu, byla má nálada na maximu. Všude spousta krásných děvčátek. V jednu chvíli jsem seděl sám ve vířivce (asi pro 6 lidí) a sledoval kolem pobíhající děvčátka, když v tom čtyři desetileté dívky vlezli ke mně do vířivky. Chvíli jen tak blbly a pak začaly hrát jakousi hru na potápění. Jedna z nich mě vyzvala, abych hrál s nimi. Rád jsem se připojil. Hra trvala asi 10 minut, než odešly. Těch 10 minut mě nabilo energií asi na 14 dní. (jen lituji, že jsem se s nimi neseznámil blíže. Ani neznám jejich jména.) Špatná nálada byla tatam.

Na další část zpovědi