Co se týče léčby, v mém případě to přínosné nebylo vůbec. Je to způsobeno i tím, že jsem na ní šel až v době, kdy jsem s tím byl srovnaný a už jsem pomoc ani moc nepotřeboval. Šel jsem tam spíš ze zvědavosti.
Nicméně si ale myslím, že by to mohlo být přínosné pro některé mladší pedofily, kteří se trápí a dělá jim problém sebepřijetí, nebo hůře sebeovládání. Nemyslím tím, že již něco udělali, ale mohou cítit, že i běžné situace s dětmi jim přinášejí silné nutkání iniciovat něco, co by neměli. Je na uvážení každého, jestli se rozhodne hledat pomoc a kde. Pokud někomu nestačí fórum, popřípadě přímá komunikace s jinými pedofily a bude chtít jít k sexuologovi, mám pro něj následující upozornění, která vyplývají z vlastní zkušenosti a z rozhovorů s lidmi studujícími psychologii, případně sexuologii a pracující v těchto oborech.
1. Dobře si promysli, co od léčby čekáš a s čím by Ti mohla pomoci. Uvědom si, že pedofilie Tě lékař nezbaví a může pomoci jen s tím, abys svou sexualitu přijal, smířil se s ní a naučil se zvládat své potřeby v rámci společenských morálních norem a v rámci zákona.
2. Dále Ti lékař může malinko pomoci se snížením choutek na sex a to pomocí antiandrogenů. Pokud Ti jde o toto, uvědom si, že tyto léky jsou sice účinné, ale nikdy nesníží pudy na nulu. Navíc mají spousty vedlejších účinků. Od vypadávání ochlupení přes přechodné depresivní stavy, bolest a růst prsou a téměř anulují prožitek z orgasmu. Dlouhodobě mohou vážně poškodit zdraví. Dobře si tedy předem rozmysli, jestli Ti mohou takové léky pomoci. Lékař je předepisuje většinou automaticky. Přicházíš k němu dobrovolně a můžeš je odmítnout. Dobře tety zvaž, jestli jsou opravdu potřeba a vzhledem k vedlejším účinkům, jestli stojí opravdu za to. Při použití těchto léků, je potřeba také navštěvovat pravidelně endokrinologa, který hlídá různé hodnoty, které tyto léky ovlivňují a spoluprací se sexuologem upravují dávku. Sexuolog pacienta k takovému lékaři pošle. Někteří sexuologové mohou tyto léky předepsat s tím, že je má dotyčný brát v době, kdy očekává větší zátěž, napříklat jako vedoucí na dětském táboře s tím, že upozorní na dobu náběhu účinku těchto léků a doporučí začátek užívání v dostatečném předstihu.
3. I lékaři jsou jen lidé, kteří mají na pedofilii své názory a mohou mít předsudky. Setkávají se většinou s lidmi, kteří již spáchali delikt na dítěti a mohou být tímto faktem ovlivněni. Nedej na to, jak takový lékař mluví a píše veřejně, jeho rady v ordinaci mohou být odlišné a může časem změnit některé názory. Nech si vysvětlit, jakým způsobem bude léčba probíhat a podle toho se rozhodni. Někteří sexuologové vidí smysl léčby jen v tom, ochránit děti před nebezpečím (kterému většinou přisuzují daleko větší míru, než ve skutečnosti má)a Tvé osobní štěstí a blaho jim je zcela ukradené. Přitom pedofil v depresích může být daleko nebezpečnější. Dobře tedy vybírej, za kým půjdeš.
Jeden psycholog mne také upozornil na to, že tato léčba by měla probíhat u dvou lékařů. Sexuolog by měl pacienta "držet na uzdě" a psycholog provádět psychoterapii a starat se o štěstí a blaho pacienta. Samozřejmě by měli oba léaři spolupracovat. Většina sexuologů je zároveň i psychology, či psychiatry, takže by mohla léčba probíhat jen u jednoho lékaře.
Přes mé negativní zkušenosti však myslím, že se najdou lékaři, kteří pomoci dokážou. Člověk musí mít také trochu štěstí a narazit na toho správného.
Když mne kamarád poprvé přivedl k sexuologovi, (bylo to v březnu 2007)vypadalo to asi takto:
Otevřel nám starší pán. Přivítal nás, vzájemně jsme se představili, a pozval nás dál. Zeptal se mne, zda si budu přát, aby byl kamarád se mnou v ordinaci. Souhlasil jsem. Usadili jsme se v ordinaci, a pan doktor se zeptal v čem je problém. Moc se mi nechtělo, ale prozradil jsem mu, že se mi líbí děvčata ve věku 6-10 let. Následoval velice intimní výslech na téma mých fantazií erotických snů a mého chování v přítomnosti malých děvčat. Když začaly být otázky nejintimnější, pan doktor vyzval mého kamaráda, aby přece jen počkal venku. Trvalo to necelou hodinu. Pak opět zavolal mého kamaráda zpět a začal mluvit převážně pan doktor. Upozornil mne, že se pedofilie léčit nedá. Předepsal mi Androcur, zatím 50mg jednu tabletu denně. Vysvětlil mi jak Androcur funguje. Brání receptorům v těle, aby přijímali mužský pohlavní hormon. Upozornil také na vedlejší účinky, jako vypadávání ochlupení, možný růst prsů, omezení tvorby spermatu a zmírnění prožitku orgasmu. Samozřejmě jsem z toho moc nadšený nebyl. Řekl jsem si, že dokud mi vedlejší účinky nebudou nějak významněji komplikovat život, budu tablety užívat. Pak mi pan doktor doporučil následující postup: Onanovat při představě dospělých žen, a po vyvrcholení, pokračovat s představou dětí. Pak jsme se rozloučili. Když jsme vyšly před budovu, velice se mi ulevilo. Chvíli jsem se ještě vzpamatovával. Pak jsem mněl ale dobrý pocit, že jsem dobře udělal.
Při další návštěvě mi pan doktor zvýšil dávku Androcuru z 50 na 100mg. Dále mne poslal na odběr krve, aby zjistil, zda lék působí, jak má. Upozornil jsem pana doktora na následující skutečnost: Zkoušel jsem podle pokynů onanovat s představou dospělé ženy. Bohužel jsem nebyl schopen udržet erekci ani dosáhnout orgasmu. Navíc se má fantazie stále stáčela spíše k nezletilým dívkám. Poradil mi použít obrazové materiály, například erotický časopis.
Několik dalších návštěv jsme řešili spíše účinky léku. Po devíti měsících léčby se nejdříve objevila zvýšená citlivost bradavek. Samozřejmě jsem tuto skutečnost oznámil doktorovi. Řekl mi, že s tím musím počítat. Bylo to sice nepříjemné (zvláště při rychlejší chůzi po schodech), ale dalo se to vydržet. O měsíc později jsem zjistil, že mi rostou prsa. Pan doktor mi řekl, že dříve se prsa v těchto případech ozařovala rentgenem. Nicméně mi to nedoporučil, hlavně z důvodu nebezpečí vzniku nádoru. Nechal mne podepsat prohlášení, že tuto možnost odmítám a že budu dále lék užívat. Také mne uklidnil a řekl, že tento jev je jen dočasný a po vysazení léku vymizí. Dále mne trochu mrzí částečná ztráta ochlupení hrudníku. Všiml jsem si toho při prohlížení fotografií.
Po nějaké době se prsa uklidnila. Bradavky přestaly bolet a prsa už nerostou. Bohužel ani s časopisem nejsem schopen udržet erekci a dosáhnout orgasmu.
Zde vysvětlím metodu, kterou mi pan doktor naordinoval. Opět cituji z knihy Petra Weisse Sexuální deviace.
Metoda přesycení (satiation therapy). Zde je úmyslně vyvolána nežádoucí reakce tak dlouho, až dojde k přesycení mozkových center (například fetišistovi je nabídnuto velké množství dámského prádla s instrukcí co nejčastěji s ním masturbovat, a to i bez přítomnosti potřeby sexuálního vybití). Variací této metody je instrukce, aby pacient nejdříve masturboval výhradně s nedeviantními představami a po ejakulaci v masturbaci pokračoval dalších 30-60 minut s fantaziemi deviantními. Maletzky (1980) předpokládá, že masturbace po orgasmu má averzivní efekt. Podle Lawse (1995) přitom vyvolává dostatečné přesycení i pouhé opakované verbální popisování stejných deviantních situací.
I když jsem pana doktora informoval o skutečnosti, že s nedeviantními představami ani s časopisem nejsem schopen udržet erekci a dospět vyvrcholení, neporadil mi žádnou další alternativu léčby a návštěvy u něj se omezily na pětiminutový rozhovor o počasí a vypsání receptu. Rozhodl jsem se doktora změnit. Našel jsem si na internetu kontakt na paní doktorku Fifkovou a objednal se k ní. Uvidíme, jestli navážeme tak dobrý vztah, abych byl schopen jí říci více detailů a mohl s ní mluvit otevřeně.
30.07.2008 Uběhlo několik návštěv u paní doktorky Fifkové. Nejdříve jsme řešili dokumentaci od předchozího doktora a také jsme se bavili o androcuru. Paní doktorka mi snížila dávku na 50mg denně a řekla, že 100mg je až příliš. Na poslední návštěvě jsme procházeli výpis ze zdravotní dokumentace od předchozího doktora. Bylo zde několik nepřesností, které jsme opravili. Na konci výpisu mne pan doktor pochválil, že jsem vzorný pacient. Pak jsme se také bavili o mých návštěvách bazénu a celkově o mém pozorování dětí. Proti tomu paní doktorka nic neměla, ale upozornila mne, abych si dával pozor, aby si někdo nevšiml, že pozoruji malá děvčátka. Ujistil jsem ji, že si dávám pozor. Pak se mne paní doktorka ptala, za jakých okolností a jaká situace by musela nastat, abych své pudy neudržel na uzdě a dítě zneužil. Po chvilce přemýšlení jsem odpověděl, že bych musel být nějakým způsobem omámen, například alkoholem. Při loučení mi paní doktorka řekla, že jsem úžasný a byl jsem opět pochválen. O mé lásce jsem zatím mlčel. Každopádně o ní budeme mluvit na příští návštěvě.
28.10.2008 Již delší dobu jsem nepsal nic, do části má léčba. Bylo to tím, že jednu schůzku paní doktorka zrušila, protože se jí posunula dovolená a další jsem zrušil já, protože jsem marodil po popisované autonehodě. Již před návštěvou jsem byl odhodlán, že paní doktorce řeknu o své lásce. Věděl jsem, že jí nejspíš nepotěší, že ji navštěvuji a už vůbec ne, že ke mne jezdí na víkendy. Když jsme se s paní doktorkou přivítali, zeptala se mne, jak jsem prožil prázdniny a jak na mne působilo oblečení dívek přes léto, kdy chodí v kraťoučkých sukýnkách a podobně. Řekl jsem, že léto bylo fajn a že mi oblečení dětí v létě problémy nedělá. Trochu jsme se bavili i o mé dovolené. Když už jsem chtěl začít o své lásce, tak se mne paní doktorka zeptala, jak se mi holčičky pletou do života. Tím mi nahrála, tak jsem jí řekl, že jedna taková je, že jí navštěvuji a párkrát byla u mne na víkend s některým ze sourozenců. I když jsem nečekal nadšení, reakce paní doktorky mne velice překvapila. Okamžitě mi doporučila, abych tyto kontakty přerušil a řekla, že se mám dětem v preferovaném věku a pohlaví vyhýbat. Pak sezení ukončila. Už o mé lásce se mi nemluvilo dobře a po této reakci už jsem nemohl mluvit vůbec. Vyšel jsem před ordinaci a šel na místo, kde na mne čekaly mé kamarádky, o sezení jsem nemluvil. Hodně jsem o tom pak několik dní přemýšlel. Vím, že paní doktorka určitě má hodně pacientů, kteří potřebují sezení více než já, ale jednou za měsíc strávit celý den v autobuse a být u paní doktorky 10 minut mi přijde zbytečné. Na začátku mi paní doktorka slíbila tříhodinové sezení, které se však nekonalo. Dále mi vadí, že jsme o mé lásce vůbec nemluvili. Čekal jsem, že se paní doktorka bude ptát, jaké nastávají situace a na mé pocity, když mám svou lásku na víkend doma. Ani se nezeptala, jak návštěvy probíhají. Samozřejmě jsem si vědom, že to s kontakty s dětmi nesmím přehánět, ostatně jsem si to vyzkoušel, když u mne bydlela žena s šestiletou dívkou asi půl roku. Každodenní pokušení mi po čase začalo být ještě více nepříjemné, než dříve. Vyzkoušel jsem si však i druhou extrémní možnost. Nějakou dobu jsem nebyl v žádném kontaktu s dětmi. To vedlo k mé nepohodě, často jsem měl špatnou náladu a občas jsem byl dost podrážděný a nepříjemný. Když jsem pak na ulici potkal děvčátko, tak jsem si ani nevšiml, jak má krásné oči, nebo úsměv. Doslova jsem ji svlékal očima. Kdybych se dál vyhýbal dětem, asi by ze mne za chvíli byla psychická troska a průšvih by byl jen otázkou času. Navíc mi reakce paní doktorky připomíná některé reakce na stránky podobným těmto, například v Harkonově knize návštěv. Někteří lidé tam píší, že by pedofil měl být izolován od společnosti, kastován a nebo zabit. Mám sto chutí léčbu zcela ukončit. Ještě si příště s doktorkou promluvím o své lásce a jak to myslí s vyhýbáním se dětem. Také jí řeknu i své zkušenosti, když se dětem vyhýbám.
07.12.2008Po delším uvažování a událostmi v mé léčbě jsem se rozhodl vysadit androcur. Zvážil jsem, co všechno mi přináší dobrého i špatného. Za kladné účinky považuji mírné snížení choutek. Za ty nežádoucí, ale snesitelné, považuji vypadávání ochlupení, zvýšená citlivost bradavek a růst prsou. Mezi vedlejší účinky, které jsou již nesnesitelné nebo spíš celou situaci zhoršují, patří hlavně snížení prožitku při orgasmu. Tento jev hodně působil na mou psychickou pohodu a zjištění, že se androcur používá jako antikoncepce pro kočky, tuto nepohodu ještě více prohloubilo. Když mne kamarád vedl poprvé k sexuologovi, necítil jsem se nemocný, ale pak jsem začal užívat tabletky a tento fakt už na mne podvědomě působil a po čase jsem se jako nemocný cítil. To vše dohromady na mne působilo a nevýhody těchto léčiv jednoznačně převažují nad přínosy.
Teď ale budu psát o hlavním účinku těchto léků, a to snížení sexuálních choutek. Náběh tohoto účinku byl dost pozvolný a navíc jsem lék začal užívat v době, kdy jsem nebyl v žádném kontaktu s dětmi. Proto jsem ani neměl možnost porovnat, do jaké míry léky působí. Po vysazení však účinky pominuly celkem rychle a nedlouho na to jsem měl svou lásku doma na víkend. Musím přiznat, že efekt tento lék má. V přítomnosti dětí bez užívání tohoto léku pracoval sexuální pud silněji. Běžné situace, které jsem při užívání léku ani nevnímal, už na mne trochu působily. Ty, v nichž už jsem za použití léčiva cítil touhy, už na mne působily silněji. Nicméně celkově bych řekl, že to není žádný zázrak. Pokud by někdo měl s ovládáním problém, může mu androcur pomoci, ale jen mírně. Jeho použití bych doporučil, pokud by pacient se svou sexualitou bojoval a nebyl by s ní smířen. Přístup sexuologů v mém případě tedy hodnotím dosti nedostatečný, co se týče zjišťování, jak na tom jsem v nebezpečnosti. Tím, že návštěvy byly krátké a otázky sexuologů nebyly kladeny tak, aby o mně zjistili, jak svou odlišnost vnímám, jak vnímám určité situace a jak beru své puzení, nemohli správně odhadnout míru rizika. Spíše je zajímalo, jak lék snáším. Sice na jednu stranu chápu, že když přijde pedofil do ordinace, automaticky mu sexuolog naordinuje antiandrogeny, ale jistota je zkrátka jistota. Jenže podle mého názoru by pak měl sexuolog zjistit co nejpodrobněji a co nejdříve, jak na tom pacient je, a v případě, že pacient má vše správně srovnané v hlavě, léky vysadit. Dlouhodobé užití těchto přípravků by mohlo vážně zdraví poškodit.
Když jsem lék vysadil, cítil jsem se daleko lépe jak po fyzické, tak po psychické stránce. Po roce a tři čtvrtě jsem si konečně mohl užít masturbace a má nálada byla daleko lepší. Myslím, že u pedofila je psychická pohoda to nejdůležitější. Člověk, který se necítí dobře po psychické stránce, by mohl ve slabé chvilce ublížit.
18.12.2008 Proběhla další návštěva u sexuoložky. Zde jsem původně měl v plánu ukončit léčbu. Jenže opět jsem byl velice překvapen. Po pozdravu se mne paní doktorka zeptala, jak to vypadá s tou holčičkou, o které jsem se zmínil. Odpověděl jsem, že od doby, co jsme se s paní doktorkou viděli naposledy, jsem jí jednou navštívil a jednou u mne opět byla na víkend. Reakce paní doktorky byla rázná a jasná. Řekla, že za těchto podmínek mne léčit nebude. Snažil jsem se ještě navázat diskuzi na toto téma a zjistit, co paní doktorce tak moc vadí na tomto vztahu. Moc jsem se v tomto směru nedozvěděl. Jen jsem pochopil, že se jí nelíbí, že malou vezmu na klín, když přijde. Mé námitky, že přeci nezáleží na tom, zda mi sedá na klín, ale na tom, jak tyto situace vnímám a zda mi dělají nějaké potíže ve smyslu nutkání pokračování v tomto fyzickém kontaktu směrem, který by mohl znamenat překročení nějakých hranic, vůbec nebrala v potaz. Jediné, co ji v tento moment zajímalo, kdo mi bude předepisovat androcur. Z toho jsem usoudil, že zde nemá cenu už cokoliv řešit. Rozloučil jsem se a odešel.
Celá léčba tedy fungovala tak, že pacient, který dobrovolně přijde s diagnózou pedofilie, je okamžitě chemicky kastrován. To bych ještě celkem dokázal pochopit. Jenže následující léčba byla o tom, vyhýbat se kompletně dětem v preferovaném věku a pohlaví a pozornost doktorů již byla zaměřena jen na léky a jejich působení na organismus. „Psychoterapie“, která následovala, vůbec nebyla zaměřena na zkoumání pacientova vnímání své sexuality a na bližší seznámení se s pacientovým náhledem na svou odlišnost. Když jsem byl na prvním sezení paní doktorky Fifkové, její doporučení znělo asi takto: „Pokud někde na opuštěném místě potkáte malou holčičku, která bude sama a ta se vás zeptá kolik je hodin, neodpovídejte a okamžitě jděte pryč.“ Z toho nabývám dojmu, že si tito doktoři o pedofilech myslí stejné věci, jako někteří lidé a to že pedofil je monstrum, které nemyslí na nic jiného, než ukojit své choutky a jakékoliv setkání s dítětem je pro něj okamžitě signálem, aby jej zneužil. Na nějaké osobní pocity a pacientovo štěstí se nebere ohled a jeho názor se nebere v potaz. Měl by na slovo poslechnout a nemá právo nesouhlasit s jakýmkoliv rozhodnutím doktora. Nevím, jakým směrem se měla dál léčba ubírat, ale už se to ani nedozvím. Odmítám nadále riskovat to, že má potlačená sexualita jednoho dne zaprotestuje a já udělám průšvih.
25.12.2008 Jak jsem si všiml v mé návštěvní knize a podle reakcí některých lidí, vznikají spekulace, že jsem léčbu ukončil pro to, že mi paní doktorka doporučuje přestat se stýkat se svou láskou. Jelikož to není pravý důvod, chtěl bych nyní ujasnit, proč jsem se takto rozhodl.
Prvním a hlavním důvodem, je délka mých sezení. U prvního doktora, trvala první návštěva zhruba hodinu. Další tři návštěvy, zhruba 10 minut jsme řešili funkci a účinek jím navrhované metody léčby. Zbytek už se rozhovor točil kolem léku, nebo se návštěvy nakonec omezily na pětiminutový rozhovor o počasí a předepsání léku. U paní doktorky trvala první návštěva také zhruba hodinu. Několik dalších návštěv jsme řešili dokumentaci od předcházejícího doktora a maximálně se řeč stočila k léku. Další návštěvy už jsme trochu mluvili k tématu, ale stejně větší část rozhovoru bylo o lécích a návštěvy trvaly zhruba 5-10 minut. Sečtu-li tedy celkový čas, který jsme mluvili opravdu k tématu, dostanu se za rok a tři čtvrtě zhruba ke dvěma hodinám a 45 minutám. První návštěvy u obou doktorů bych ale také škrtl, protože úplně první návštěvu, se u mne projevovala velká nervozita a mé odpovědi byly strohé. Je velmi nepříjemné, mluvit o tak intimním a k tomu velmi kontroverzním tématu před člověkem, kterého vidíte poprvé v životě a jelikož jsem vše chtěl mít rychle za sebou, moc jsem odpovědi nerozváděl. K tomu by měl každý lékař také přihlížet. U paní doktorky to bylo na první návštěvě trochu lepší, ale stejně mé odpovědi nebyly úplně vyčerpávající. Doktoři o mne za celou dobu léčby, nezjistili tedy prakticky vůbec nic.
Druhý důvod byl lék, který mi podávali. Byl mi naordinován na první návštěvě, aniž by doktor vůbec zkoumal, jestli je potřeba. Ano zeptal se mne, jestli mám zájem trochu snížit sexuální pud. Odpověděl jsem, že si myslím, že to není nutné. Přes to mne, dá se říci, přemluvil a lék mi předepsal. Dál nezkoumal, zda je lék opravdu potřeba. K vysazení léku mne tedy vedly tyto důvody:
1) Dlouhodobé užívání tohoto léku, může poškodit zdraví. Vedlejší účinky jsou tyto:
*reverzibilní inhibice spermatogeneze
*impotence
*gynekomastie spojená se zvýšenou citlivostí prsů. (růst prsou)
*únavnost
*malátnost
*snížení koncentrace
*neklid
*depresivní nálady
*zhoršení jaterní funkce.
co vidím jako velký nežádoucí účinek, vyvolává přechodné deprese, což
je pro pedofila faktor, který zvyšuje riziko. V USA je například tento
lék možné podávat pacientům pouze 3 měsíce, a pokud lékař chce tento lék
ordinovat delší dobu, schází se posudková komise. I přes to se tam lék
nesmí podávat déle než 9 měsíců. Já ho bral rok a tři čtvrtě.
2) stojí 1590,- Kč/50 tablet. Bral jsem 2 tablety denně, později 1. Sice jsem ho měl osobně zcela zdarma, ale jako plátce zdravotního pojištění, nemohu souhlasit s tím, že mi byl takto drahý lék podáván, aniž by lékaři vůbec zkoumali, jestli jej opravdu potřebuji.
Po tomto léku jsem byl hodně často podrážděný. Kdybych slepě poslech paní doktorku a dětem se úplně vyhýbal, byl bych ještě ve větších depresích. Ostatně to mám vyzkoušené a také o tom píšu. Myslím, že postup lékařů, by se dal popsat jako ucpání pojistného ventilu kotle a rozdělání pod ním ohně. Byla by ze mne za chvíli nervní chodící lidská troska a nebezpečí, že bych už byl tak na dně, vše by mi bylo natolik jedno, že bych se rozhodl a udělal právě to, čemu by ta léčba měla zabránit, by bylo hodně veliké. Sama doktorka Fifková mi na první návštěvě řekla, že se mám snažit, abych měl spokojený a šťastný život, aspoň v ostatních věcech, když už nemohu mít v sexu.
Toto jsou hlavní důvody ukončení léčby. Pokud by lékaři se mnou vedli delší hovor a snažili by se zjistit, jestli mám v hlavě vše uspořádané tak, abych neublížil, poslechl bych paní doktorku na slovo. Musela by se mnou mluvit o návštěvách mé lásky, musela by zjišťovat, jak často k nim dochází, co při nich děláme, jestli se vyhnu určitým situacím (třeba koupání) nebo jestli jsme tam úplně sami. Pak by pro mne nebyl problém, víkendy mé lásky omezit, nebo úplně zrušit. V tom, že bych ji neměl navštěvovat vůbec, nevidím už vůbec žádnou logiku. Když ji navštívím u nich doma a návštěva probíhá za přítomnosti její mamky, nevidím riziko už vůbec žádné.
Na závěr bych rád upozornil na to, že vše, co píšu o mé léčbě, jsou mé dojmy a každý musí také brát v potaz, že nemám jakýkoliv problém se ovládnout i v dost kritických situacích, kterým se však raději vyhýbám. Pokud má někdo větší problém s ovládáním a cítí, že by mu sebeovládání mohlo dělat velké problémy, raději by sexuologa měl navštívit. Já navštívil dva a nevylučuji, že jiní sexuologové by mohli mít přístup jiný a léčba by mohla být užitečná.
