Dopis mé lásce

IN VENERE SEMPER CERTANT DOLOR ET GAUDIUM. (PUBLILIUS SYRUS)
V lásce vždy zápasí bolest a radost.

Tento dopis jsem psal své lásce, když jí bylo 8 let. Škoda, že jí ho nemohu poslat. Z dopisu jsem opět vymazal jméno.

Ahoj ***.

Následující řádky asi nikdy číst nebudeš, a jestli ano, bude to mnohem později. Nejraději bych Ti tento dopis poslal ještě dnes, abys věděla, jak se mé srdce rozbuší, pokaždé když Tě spatřím. Tvé vlasy mi připomínají sluneční paprsky, které mi rozjasní každou vteřinu v tvé přítomnosti. Tvůj úsměv je jako půlměsíc co ozáří mi cestu. Neumím popsat to štěstí, co cítím při pohledu na tvá rozzářená očka, když Ti něco udělá radost. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsi mne poprvé chytila za ruku. První pusa co jsi mi dala, bude navždy vryta do mé paměti i když to byla pusa na rozloučenou. Svět se se mnou zatočil, když jsi mne poprvé objala a horko se ve mně rozlilo, když si se ke mně poprvé přitulila. V těchto okamžicích jsem byl ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Udělal bych cokoliv, co by sis přála, jen abys byla šťastná. Pro mne jsi ta nejkrásnější a nejúžasnější bytost na světě a dal bych vše, co mám za jeden malý okamžik strávený s Tebou. Vždy jsem své city musel skrývat před Tebou i před ostatními a neumím je správně vyjádřit. Věř ale, že jsou upřímné a velice hluboké. Tak jako Tebe, jsem ještě nikoho nikdy nemiloval. Vím, že má láska nebude nikdy z Tvé strany opětována, ale doufám a z celého srdce si přeji opak. Nemohu Ti tento dopis v nejbližší době poslat a nemohu Ti říct, jak moc Tě miluji, jelikož Ti je osm let a nejsi na takovou věc připravena. Mohu jen tajně doufat, že si někdy vzpomeneš na toho pána, co k Vám kdysi chodil a utápěl se v marné lásce, o které jsi neměla ani to nejmenší tušení.

Tvůj milující Jirka.